 |
| Lékaři bez hranic |
Lékaři bez hranic a co víme o jejich práci. HONDURAS novinky.
Horečka dengue v Hondurasu.
Lékaři bez hranic provádí krizovou intervenci v hlavním městě Tegucigalpa, odkud byla hlášena většina případů. Lékaři bez hranic podporují místní zdravotnictví třemi způsoby: poskytováním zdravotní péče, kontrolou vektoru přenosu a osvětou v komunitách. Jedná se o relativně nový přístup Lékařů bez hranic v boji proti horečce dengue.
Více než 80 dětí již bylo léčeno na akutním pediatrickém oddělení Lékařů bez hranic. Mobilní týmy také spolupracují s místními úřady, aby pomohly identifikovat a eliminovat zdroje nákazy ve 4.000 domácnostech v okolí města Tegucigalpa.
Horečka dengue, endemická ve Střední Americe, je virové onemocnění přenášené komáry rodu Aedes. Symptomy jsou podobné chřipce, doprovázené bolestmi hlavy, horečkou, nevolností, bolestmi žaludku a kožní vyrážkou. Nejvážnější hemoragická forma horečky dengue způsobuje krvácení a může vést k nevratnému šoku a následné smrti.
V porovnání s předchozím rokem počet případů běžné formy horečky dengue v roce 2010 v Hondurasu výrazně vzrostl. Bylo již registrováno více než 50.000 případů. Nejvíce znepokojující je však rozmach hemoragické formy nemoci s více než 1.500 hlášenými případy a 160 úmrtími, což představuje nárůst o 1.850% oproti roku 2009.
Ministerstvo zdravotnictví reagovalo na vysoký počet případů onemocnění navýšením počtu nemocničních lůžek a zřízením speciálních jednotek ve zdravotnických střediscích v odlehlých oblastech země. I přesto je hlavní referenční nemocnice stále zaplavena rostoucím počtem pacientů. Donedávna byly děti s horečkou dengue odkazovány do referenční nemocnice, jelikož oblastní zdravotnická zařízení přijímala pouze dospělé pacienty. Aby odlehčili přílivu pacientů, zřídili Lékaři bez hranic nové oddělení v nemocnici San Felipe na okraji města Tegucigalpa, kde mohou být léčeny děti pod 15 let s příznaky této nemoci. Již druhý den po otevření oddělení bylo všech 23 lůžek obsazených.
Léčba dětí zahrnuje dostatečnou hydrataci a odpočinek. „U horečky dengue nejsme schopni předem určit, kdo se jak rychle uzdraví. Proti viru neexistuje žádná očkovací vakcína nebo lék a jediné, co můžeme dělat, je kontrolovat symptomy a léčit jejich následky a čekat, než se pacientův stav stabilizuje“
I když léčba vypadá jednoduše, musí se brát při hydrataci v potaz několik faktorů: roztok musí být aplikován opatrně, aby se předešlo předávkování tekutinou, protože horečka dengue mění propustnost krevních cév a vzniká tak riziko, že se tekutiny dostanou do jiných částí těla a způsobí komplikace, např. otoky plic. „Množství podávaných tekutin musí být neustále v rovnováze.
Zdravotníci Lékařů bez hranic také učí rodiče a pečovatele, jak pravidelně podávat dětem tekutinu. Rodiče často zůstávají na oddělení přes noc, podávají dětem v pravidelných intervalech roztok a zapisují si jeho množství, aby mohli poté informovat zdravotníky. Rodiče často nemají nikoho, kdo by je zastoupil, a tak někdy tráví mnoho dní a nocí beze spánku. Z tohoto důvodu je psychologická podpora rodičů součástí naší intervence.
Samotná léčba není pro boj s horečkou dengue dostatečná a musí jít ruku v ruce s osvětou o tom, jak propuknutí nemoci předejít.
Vedle poskytování zdravotní péče bojují Lékaři bez hranic s nemocí kontrolou vektoru přenosu, tj. bojem proti komárům, kteří nemoc přenášejí. Společně s oddělením pro kontrolu vektoru přenosu ministerstva zdravotnictví pracují mobilní týmy Lékařů bez hranic ve čtvrti Manchen na kraji Tegucigalpy, kde byl hlášen nejvyšší počet nakažených lidí.
Komáři přenášející virus dengue se líhnou ve stojatých vodách, proto je důležité správné zacházení s vodou. Domy ve čtvrti Manchen jsou ve svazích a rodiny dostávají vodu pouze každé dva týdny, kterou uchovávají v nádržích. V úzkých chodbičkách jejich domů představují kanystry a nádoby na vodu vhodné prostředí pro líhnutí komárů a jsou tak potenciálním zdrojem nákazy. Stejně tak poskytují prostor pro líhnutí komárů i hromady odpadků a suti. V těchto většinou chudých rodinách je však hospodaření s odpady nelehký úkol. 89letá Mercedes Suazo Bustillo vysvětluje, proč nebyla schopná zbavit se suti a zbytečného nábytku, poté co se zhroutil jeden z pokojů v jejím domě. „Jsem chudá a odklizení stojí peníze, proto to nemohu udělat.“
Aby poučili lidi, jak uchovávat vodu v bezpečí před komářími larvami a jak se vyvarovat hromadícímu se odpadu, objíždí tým Lékařů bez hranic domy v sousedstvích, hledá možný zdroj nákazy a vysvětluje, jak zabránit líhnutí komárů a šíření viru. Důležité je, aby lidé změnili své zvyky a sociální návyky a zapojili se do boje proti horečce dengue. „Uvědomte si, že inspektor nepřijde a nezůstane tu s vámi,“ hovoří k lidem člen týmu osvětových pracovníků Lékařů bez hranic.
Týmy Lékařů bez hranic také provádějí chemickou úpravu stojaté vody, která zabrání komářím larvám v líhnutí. Poté co si získají důvěru rodin, vrací se týmy znovu na místo, aby provedly v domech fumigaci (dezinfekci kouřem) s cílem zničit reprodukční cyklus komárů. Doposud Lékaři bez hranic provedli chemickou úpravu vody u 700 domácností a vykouřily 400 domů (dalších 4.000 je plánováno).
Horečka dengue je virové onemocnění přenášené komáry rodu Aedes. Je známa už od konce 18. století, kdy nastaly první epidemie v Asii, Africe a severní Americe. Je to nemoc tropických a subtropických oblastí a po malárii je to nejdůležitější komárem přenášená nákaza. Roku 2005 dokonce malárii předstihla a v současné době se stávají velkým problémem hlavně v Indonésii, kde se zdá, že virus zmutoval na odolnější kmen s větším epidemiologickým potenciálem. Každoročně narůstá počet onemocnění a horečka dengue je tak celosvětovým problémem, odhady hovoří o 100 milionech případů horečky Dengue za rok.
Příznaky přenos a rizikové faktory horečky Dengue
Rizikem je pobyt v zemích, kde se choroba vyskytuje a nedostatečná ochrana před komáry. V dnešní době je aktuální také riziko pro cestovatele, kteří míří do postižených zemí.
Příznaky horečky Dengue
První příznaky jsou podobné jako u jiných viróz. Náhle vzniklá horečka je provázena velkou bolestí hlavy, kloubů a svalů. Na kůži se objevuje vyrážka a krevní podlitiny, které většinou začínají na dolních končetinách a rozšíří se po celém těle. Někdy jsou přítomny i bolesti břicha, zvracení a průjem.
V pokročilých stádiích se vyrážka mění v červenočerné skvrny a pacient začne strádat a hubnout. U části nemocných se může rozvinout vnitřní krvácení. V případě zhoršení stavu s výše uvedenými příznaky je nutné vyhledat lékařskou pomoc.
Pokud se neobjeví vyrážka, onemocnění se často zamění za chřipku nebo jinou virovou infekci a cestovatelé tak mohou nákazu přivést do svých domovských zemí.
Klasicky trvá onemocnění 6–7 dní s charakteristickým vzestupem horečky před konečným ústupem potíží.
Více o nemoci a diagnostice je na stránce Medicína
Zdroj: Lékaři bez hranic
